poem II.

26. dubna 2011 v 16:19 | zui*
Našla jsem nějakou asi trošku starší básničku, co jsem psala. No né, že by to byla básnička, spíš takový pokus vylít si myšlenky :D.

Myšlenky plynoucí, jak štístka po větru,
jak hvězdy po nebi,
jak paprsky na nebi.
Prvně volají, kříčí, dupou a zuří,
že je nikdo nevyslyší...
Poté už jen šeptem doufají,
o jejich naplnění tiše sní.
K nebi pokorně vzlížejí,
tiše umírající.
Hynoucí samotou a odloučením,
jak osamocený ostrov v širém moři,
bojící se o své přežití.
Kdo si na ně jednou vzpomene?
Až slunce zajde za mrak
a zem zalijí stíny.
Jednou snad nastane moment zlomu,
až osamocený paprsek protne tmu.
Navracející naději tomu,
v co se doufat nedalo.
Navracející váhu tomu,
co bylo dávno zapomenuto.
Jediná myšlenka se probudí k životu,
oslavující krásu života.
A vše co temné se zdálo dřív,
v jasné a barevné dnes se přetváří.
Kdo ví, jestli to nebyl jen sen,
co mi po noční obloze uletěl....

Co si o tom myslíte?? :)
 


Komentáře

1 Rozka Rozka | Web | 27. dubna 2011 v 12:56 | Reagovat

krásný blog! :)

2 cukrblik cukrblik | Web | 27. dubna 2011 v 15:53 | Reagovat

Mě se líbí ... a krásně se čte :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama